6.5 Ikebana
Původně se pro ikebanu používalo pojmenování ka-dō, které by se dalo volně přeložit jako „cesta květin“. Spolu s ostatními „cestami“ různých lidských znalostí a dovedností - např. cha-dō (cesta čaje) nebo karate-dō, aiki-dō, ju-dō (cesty bojových umění) - se stalo aranžování ikebany nedílnou součástí japonského umění, ve kterém je rovněž možné dosáhnout mistrovství. Základním rozdílem mezi západním pojetím aranžování květin a uměním ikebany je pochopení poslání květinového aranžmá. Naše kultura chápe aranžování květů především jako tvůrčí činnost, kterou vyvíjí jen pro to, aby si vyzdobila vlastní dům. Japonec tvořící ikebanu spatřuje hlavní význam květin upravených ve váze v tom, že je může pozorovat, rozjímat nad nimi a meditovat. Umění ikebany je zaměřeno především na vyvolání pohody a pocitu duševního klidu a je významně ovlivněno tradicí a symbolismem. Lidé západního světa mohou pouze přijmout toto umění a tvořit ve stylu ikebany, ale nikdy nedosáhnou takového rozpoložení mysli, s jakým k aranžování květů přistupují Japonci. Pro ně je důležité dokonale se seznámit s vybraným rostlinným materiálem, vnímat jeho tvar, způsob růstu, strukturu a texturu rostlin včetně hry světel a stínů. Důležité je rovněž vnímání vůní a všech dalších zvláštností používaných rostlin tak, aby mohly být dokonale začleněny do vytvářeného aranžmá.
V kapitole věnované ikebaně lze získat základní informace o historii tvorby, nejvýznamnějších školách a jejich pojetí jednotlivých typů a stylů ikebany, včetně základních principů a pravidel jejich aranžování. Důležitou součástí ikebany jsou rostliny, jejichž výběr a uspořádání podléhá jistým pravidlům (adekvátnost ročnímu období, symbolické významy květin, vhodná barevnost, plynutí času, atd.). Rostliny se pomocí rafinovaných technik aranžují do odpovídajících nádob a vznikají tak různé typy ikebany. Různé školy ikebany, potažmo její mistři, si postupně vytvořili vlastní cestu uměleckého vyjádření vyučovaného typu ikebany a ten si pojmenovali vlastním názvem. To nám poněkud znesnadnilo orientaci při studiu literárních pramenů. Pro lepší pochopení je v dalším textu charakterizována německá klasifikace čtyř základních typů soudobé ikebany, a to ve zjednodušeném pojetí podle Sudheimera, z roku 1970.
Při aranžování ikebany je nutné mít na mysli především filozofii, se kterou japonští aranžéři přistupují k úpravám a vnímání květin. Jeden z významných tvůrců ikebany ve své knize radí, jakým způsobem vnímat květinová aranžmá:
"Sedět se má asi tři stopy od tokomy a jemně se předklonit. Nejprve si má člověk začít prohlížet spodní část úpravy a potom rychle přeskočit zrakem nahoru. Když si člověk prohlédne celek, měl by se opět předklonit, klidně se přiblížit po kolenou k tokonomě, nechat klidně obě ruce položené na kolenou a tiše se dívat. V každém případě by se měl každý zdržet přílišného kritizování a prudkých pohybů”.
Náhodný obrázek
