6.3. Věnce
Věnec má své místo v aranžování květin po staletí. Je symbolem nekonečna, věčného života, narození, slunce či ročního koloběhu. Abychom mohli plně vnímat pohyb skrytý ve věnci, je třeba aby jeho proporce byli správné. Příliš úzké tělo či tělo příliš široké odvádí oči pozorovatele jinam.
Věnce mohou být tvořeny z jednoho či vícero druhů materiálu. Jednodruhové věnce mohou být zhotoveny z květů, plodů, listů, větviček atd. Přízdoba a její velikost se volí podle zdobnosti věnce. Čím je tělo věnce zdobnější tím jednodušší přízdoba se volí či se může zcela vynechat.
Materiál na vícedruhových věncích může být uspořádán podle různých pravidel. Např. pravidelným rozptylem, nepravidelným rozptylem, členěním do ploch či pruhů. Přizdobovat tyto věnce už není většinou třeba a nebo se používá velmi jednoduchá přízdoba např. stuhová.
Průřez těla věnce může být různý. Nejvíce se objevuje průřez kruhový, ale setkáváme se i s průřezem trojúhelníkovým či ohrádkovým.
Věnec může být vytvořen technikou vázání, vypichování do různých typů podložek, skobičkování, lepení, sesazování z hrnkových rostlin, proplétání, vití či kombinací těchto uvedených technik.
Jednodušší těla věnce mohou být dále dozdobována. Mezi nějčatější přízdobu patří jedno centrální aranžmá tzv. hlava ať symetrická či asymatrická. Dále to může být přízdoba kyticová, formálně lineární, stuhová a další méně obvyklé – věneček, kříž, zepter, srdce....
Ze stylů se věnce jsou nejčastěji tvořeny ve stylu dekorativní, ale setkáváme se i s věnci ve stylu vegetativním a nejméně ve stylu formálně lineárním.
